...píše

He and his girlfriend

21. srpna 2016 v 0:50 | Katbar
Ach jo, zase jsem se nechala uvrtat do nějaké píčoviny, to vám teda řeknu. Tentokrát jde o fanfikci. No, fanfikci...posuďte sami.
Už ani nevím, jak tohle vzniklo, nejspíše z nějakého vážně silného sluníčka, nebo já vážně nevím, každopádně tady to máte. Fanfikce na mého přítele a jeho kamaráda. Enjoy.
Za překlepy a jiné chybky neruším, je asi jedna ráno, co tohle píšu. A ke všemu je to tak hrozně...ŠPATNÝ.
VE VŠECH SMYSLECH.
Kluci sorry. Já vás mám ráda. Fakt.

Zkus to znovu [TT]

15. března 2016 v 15:20 | Katbar
Procházím polem. Je léto, slunce praží a klasy dozrávajícího obilí nabírají zlatou barvu. Obilí mě však ani v nejmenším nezajímá, spíše mě rozčiluje. Přede mnou se rozprostírá malebná vesnička, se spoustou malinkých obydlí, s malovanými omítkami a kulatými okénky. Mám ji jako na dlani. A přesně to je můj cíl.
Ochlazuje se. Začíná foukat slabý, ale stále se zvětšující větřík, který si pohrává s mými vlasy, až mi poletují kolem hlavy. Přetahuji si přes hlavu kapuci, abych zahalila svou tvář, splynula s prostředím a unikla přílišné pozornosti. Vítr zesílil natolik, že už povlává i lem mého roucha, spadajícího skoro až na zem.
Pomalu, ale jistě se přibližuji k vesnici.

Russian Roulette [TT]

16. února 2016 v 14:36 | Katbar
Padla jsem na kolena. Cítila jsem, jak mi v nich tiše zapraskalo, bolest už jsem však nevnímala. Ramena jsem měla za zády skoro vykloubená, do zápěstí i kotníků se mi zařezávali konopné provazy. Jenže mě už to bylo jedno. Ucítila jsem kopnutí do břicha, až jsem se stočila do klubíčka a tiše jsem zavzlykala. Netušila jsem kde jsem se to ocitla, co tady dělám, proč jsem tady.Jediné co jsem věděla bylo, že je tu chladno a že tu rozhodně nejsem sama. Někdo mě chytnul za vlasy a prudce přitáhnul. Slyšela jsem rozepínání zipu. ,,Kuř ty děvko!"

Werewolf Girl

11. února 2016 v 20:43 | Katbar
Pomalu jsem se šinula lidupráznou ulicí. Nikdo nikdo, jen kapky jemného, listopadového mrholení smáčely vše, co bylo v jejich dosahu. Otřásla jsem se, když mi pár vodních kapek proniklo za límec u mikiny a přetáhla jsem si přes hlavu kapuci. Vítr si jemně pohrával s mými vlasy a já si užívala ten pocit svobody, který mi vítr dával. Pomalým tempem jsem se došourala k parčíku. To, co jsem ale usylšela z jeho hlubin mě vyděsilo. Uslyšela jsem totiž dětský pláč. Nedalo mi to a vydala jsem se za ním.
 
 

Reklama