Neboj se být svůj [TT]

12. října 2016 v 17:50 | Katbar |  ...mluví o sobě
Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna já se stanu obětí něčeho, jako je šikana. Ale když se na to podívám takhle zpětně, není se vlastně čemu divit. Podprůměrně vysoká dívčina (ano, podprůměrná výška mi zůstala, metr na poslední preventivní, lékařské prohlídce se nemilosrdně zastavil na cifře 153 centimetrů-a ne, doopravdy mi není deset let), s excelentními známkami, kterou mají učitelé rádi (bez toho, aby jim jakkoliv lezla do prdele), ale hlavně s prořízlou hubou, která se vždy ozvala, když se jí něco nezdálo, když někde viděla byť jen náznak nespravedlnosti.


Jednou to prostě přijít muselo.



Začalo to ještě poměrně nevinně a neškodně. Bylo to ve třetí třídě, co si okolní děti začaly všímat, že jsem prostě o něco (ehm, o hlavu) menší, než ony.
A tak mi začal sem tam mizet box se svačinou na různě vysoké skříně.

Hahaha, vážně vtipné.


Naštěstí se našel jeden oduševnělý kluk se zeleno-hnědýma očima a zrzavými vlasy, který vždy duchapřítomně natáhl ruku a svačinu mi podal. A ještě mě pokaždé obohatil úsměvem.

Jenže jak šel čas, a já si pomalu zvykla, partička útočníků se povážlivě rozrostla a přibylo tím pádem i nespočet nových nápadů, jak tomu "Prckovi" znepříjemnit život. A kolotoč se rozjel naplno.

Děvko mrňavá! Nikdo tě nemá rád a nikdo ani nikdy mít nebude, protože jsi ošklivá! Chcípni! Tvoje máma kouří čuráky na ulici! Jdi se zabít! Šlapko! Budeš kouřit čuráky stejně jako tvoje máma! Špíno!

Jen ten zelenookej kluk se mě občas zastával.

Bylo to v páté třídě, když jsem šla domů se sklopenou hlavou, slzami v očích, a s prostříhanou síťkou na pití u své tehdejší modré aktovky. S červenými fleky přes celá záda od ran pravítkem. S politým sešitem, do kterého jsem si psala své první povídky. A bez většiny svých psacích pomůcek.

Rodičům jsem samozřejmě všechno poctivě říkala, jenže se mi dostalo univerzální rady ,,Tak si toho nevšímej" pokud šlo o psychickou stránku věci, a ,,Tak to řekni učitelce" pokud šlo o tu fyzickou, případně materiální.

Učitelce jsem hlásila všechno ještě poctivěji, než rodičům, ale poznámky, přednášky, proslovy, vyhrůžky, nebo napomenutí, měli na dotyčné vždy jen krátkodobý účinek. Další týden už to jelo všechno znovu.

No a jak to nakonec všechno dopadlo?

Přestoupila jsem na gymnázium. Někdo by dokonce řekl, že jsem zbaběle utekla a já mu názor neberu-jistá forma útěku to byla. Ale co jsem měla dělat, že?
Šrámy na duši ale zůstaly, a obávám se, že už se nikdy pořádně nezahojí. To, jak uhýbám před nečekaným lidským dotykem, to jak mám tendence okamžitě ronit slzičky strachu pokaždé, když mi někdo sahá na věci bez dovolení, nebo to, jak roním stejné slzičky strachu, když na mě někdo zvýší hlas, jak se pořád strachuji, jestli lidé myslí svá slova vážně, nebo jestli si se mnou jen hrají, pocit, že nejsem dost dobrá a nikdy ani nebudu, pocity méněcennosti, pocit, že na mě stále někdo kouká a čeká, až udělám nějakou chybu ...to všechno mi zůstalo po dvou letech zažitého pekla.
Spousta lidí mě má jen za přecitlivělou piču-to jim také neberu. Je to koneckonců možné. Ale jen málo z nich ví, jak to všechno bylo, a ještě méně z nich tomu dokáže porozumět.

Dodneška se sama sebe ptám - bylo to všechno kvůli tomu, že jsem byla sama sebou?

Mimochodem, pamatujete na toho zrzavého kluka se zelenýma očima ze začátku "příběhu"? 1.11.2016 už to bude rok, co mu říkám "lásko" ♥
Jeho jsem okouzila i přes svou skoro až trpasličí výšku, i přes šrámy na duši.

Být sám sebou prostě přináší jistá rizika, a to i v momentě, kdy na výběr prostě nemáte, a sami sebou být musíte. Protože 20 centimetrů si prostě jen tak nepřičarujete.



[TT - Neboj se být svůj]
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 comeongirl comeongirl | E-mail | Web | 12. října 2016 v 17:58 | Reagovat

Tak jsem dopadla docela dost podobně, momentálně jsem ve fázi kdy jsem utekla na gympl, a šikana se zatím neopakuje :) Jinak, jsem moc ráda, že se to i u tebe všechno vyřešilo, a je mi moc líto, čím sis musela projít. Lidi jsou závistiví volové, jinak to říct nejde, a když něco umíš líp (kvůli výšce to totiž podle mě určitě nebylo), začnou se ti za to mstít..

2 Liliane Liliane | Web | 12. října 2016 v 20:19 | Reagovat

Děti umí být občas zákeřné a nikdo s nimi nehne, mrzí mě, když něco takového čtu, muselo to být peklo... ale konec tvého příběhu mě zahřál na duši, ať vám to vydrží :)

3 Myrtila Myrtila | Web | 9. listopadu 2016 v 15:13 | Reagovat

Taky jsem trpaslík a taky se mi posmívali. Jen s fyzickou šikanou jsem se nikdy nesetkala, protože síly jsem měla dost, i při tom, jak jsem byla malá. Děti jsou zlé, ale snad se ti tvé šrámy zahojí. A konec je naprosto okouzlující :) Ať vám to dlouho vydrží

4 Ginger White Ginger White | Web | 9. listopadu 2016 v 15:32 | Reagovat

Také nejsem zrovna obr. Mám 160 cm a většina mých vrstevníků byla vždy vyšší. Nikdy mě ale nešikanovali. Tedy né, kvůli výšce. Za to si našli jiné věci. Že jsem šprtka, že lezu učitelům do zadku, že mám rodiče alkoholiky, že jsem prostě divná nebo že můj nejlepší kamarád je gay. Děti umí být zlé. Zůstala jsem však sama sebou a objevila lidi, kteří mne mají rádi takovou, jaká jsem. :) Ti mi pomáhají zapomenout na to, jak jsem chodila domů se žvýkačkami ve vlasech, se zničeným oblečením a s odřeninami. Konec příběhu je krásný. :) Přeji jen to nejlepší ;)

5 miss-pisalkova miss-pisalkova | 9. listopadu 2016 v 16:27 | Reagovat

Byla jsem na tom dost podobně - taky jsem to vyřešila útěkem na gymnázium. Až na to, že místo PODprůměrné výšky, to u mě byl NADprůměr.
Myslím, že takových jako ty je víc:-).

6 Veronika Veronika | E-mail | Web | 9. listopadu 2016 v 16:27 | Reagovat

Taky jsem zažila posměch, celá léta po úraze zubů při TV. Vím, co to je...jenže jsem se tak styděla, že jsem se s tím nikomu nesvěřovala.

7 sheavy sheavy | Web | 9. listopadu 2016 v 16:35 | Reagovat

Naprosto tě chápu, já mám ještě o 3 cm míň než ty a to je mi 18 let a vyšší ani nebudu :)
Ale naštěstí nikdy jsem nebyla šikanovaná kvůli výšce .. spíš jen takové ty posměchy a narážky, ale to jsem si už za tu dobu zvykla a jak se říká - co je malé, to je milé! :)

8 Eliss Eliss | Web | 9. listopadu 2016 v 16:59 | Reagovat

Byla jsem šikanována, ale ne kkvůli výšce...

9 Terez Terez | Web | 9. listopadu 2016 v 17:16 | Reagovat

Krásně jsi to napsala. :) Je dobré, že si i přes to všechno zůstala sama sebou a moc ti to přeju s tvým zelenookým princem :)

beauty-brunett.blogspot.cz

10 Lucka Lucka | E-mail | Web | 9. listopadu 2016 v 18:28 | Reagovat

Taky jsem mrňous. Taky mi to děti připomínaly. No a doteď lidi nevěří, že je mi 21 let. Nejvyšší věkový tip byl: "To je ti tak 16, ne?"
No a už se tomu jen směju. Když mi přítel říká prcek, tak je to roztomilý.
No a co je malý, to je hezký, a ostatní se můžou jít bodnout. :)

11 Nancy Nancy | Web | 9. listopadu 2016 v 19:52 | Reagovat

nie, nebolo to tym, ze si bola sama sebou. vyska nie je tvoje ja, tu totiz nemozes ovplyvnit. tvoje ja je to, ako sa zachovas v roznych situaciach.
nemas dovod sa trapit alebo povazovat za menejcennu, si stastna a milovana. co viac moze clovek od zivota chciet?

12 Bublushka Bublushka | Web | 9. listopadu 2016 v 20:01 | Reagovat

děti umí být kruté... mě se taky smáli kvůli výšce...byla jsem na svůj věk mrňavá a hubená... a k tomu jsem měla snědou pleť pro své řecké geny a tak to dalo dohromady neoblíbenost... časem kdy děcka vyrostli a šikana kvůli vzhledu je přešla si našli na mě zase něco a utahovali si ze mě kvůli mé dětinskosti a mé povaze... na základce mě to trápilo, ale přežila to a těšila se na gympl... tam děcka už byli chytřejší a nedávali to tak najevo, ale vadila jsem i jim...neměla jsem nikdy moc kamarádů a dříve se proto trápila... ale došlo mi, že není to tom se zavděčit všem ale být taková jaká seš a najdeš tak ty pravé k sobě... i když jich není moc je to lepší než falešnost... a taky jsem si našla svého přítele který mě miluje takovou jaká jsem i pro mojí povahu,dětinskost a malou výšku, které mi zůstaly doteď
víš co je zajímavé...jsem taky děsně přecitlivělá a poslední dobou jsem přemýšlela proč a štvalo mě to- a ty máš asi recht, nejspíš to bude tou šikanou v dětství (kterou já tak zcela jako šikanu nenazývám, ale asi to tak bylo) otevřela jsi mi oči- dík
teď už se s nadávkami umím srovnat a buď je ignoruju nebo dotyčného odpálkuju... škoda že jsem to nevěděla dřív... a tvůj útek nebyl zbabělý- v té době byl jediné řešení a možnost začít znova
a uplně mě okouzlil konec se zelenookým kamarádem... je vidět že k sobě patříte a bylo to jasné už tehdá... krásné rozuzlení příběhu a je hezké že to není jen romantický scénář, ale krásná realita ;) přeji ti hodně štěstí v životě, ať jsi stále svá a s tvým zelenoočkou ti to vydrží ;)

13 radyprosuperholky radyprosuperholky | E-mail | Web | 9. listopadu 2016 v 20:18 | Reagovat

Je hrozna jak nekdo může být tak zlý, přece nikdo není dokonalý a v hlouby duše ma nějakou slabinu

14 Lucifuge Rofocale Lucifuge Rofocale | Web | 9. listopadu 2016 v 21:37 | Reagovat

Čo mažeš komentáre, ty piča ? Si ťa nájdem a spálim ťa ja a moja skupina Satanistov na popol, zabijeme tvojho tatka a celú tvoju rodinu...

Démon, vráť sa temnote
ukry pohľad svoj za závoj času,
vráť mi dušu, čo vzal si bez súhlasu.
Démon, vráť sa temnote,
nech spáli ťa oheň, čo patrí čistote.
Tvoju rodinu zaklínam,
bieda a chaos, ku vám prichádzam!

15 Lucifuge Rofocale Lucifuge Rofocale | Web | 9. listopadu 2016 v 21:39 | Reagovat

Si jedna sprostá, bezvýznamná trubka, ktorá nemá v živote uplatnenie, myslíš si, že skončíš v Nebi ? Ježiš ťa nechce, Satan ťa chce, dnes v noci si pre teba príde, modlenie ti nepomôže, dneska v noci si po teba príe légia, buď pripravená, pridáš sa do našej armády a zničís s nami Ježiša Krista! Áno, ty, obetuješ seba a svoju rodinu ako obeť pre nášho Kráľa Temnoty. Už sa na teba tešíme, dnes, v noci, o 3:13, priprav sa!

16 Switch Switch | E-mail | Web | 9. listopadu 2016 v 22:08 | Reagovat

Při slovech dva roky jsem se chtěla smát, ale když uvážím, že byla šikana i fyzická... okej, chápu.
Teď zpětně si říkám, že jsem měla taky utéct na gympl, joo měla. Teď bych to měla super...
Já jsem měla devět let psychické šikany a teď ve třídě kde jsem, si připadám jako v nebi.
Ale pořád, pořád na některá slova slyším a běhá mi při nich mráz po zádech. Pořád si nesu následky a bojím se, že o mě něco někdo z mých bývalých spolužáků řekne. Bojím se, protože by mi tím mohli zničit můj konečně skvělý život... Úplně Tě chápu a to s těmi rodiči... Ti jsou v tomhle ohledu na nic - mně s tím nepomohli, extrémně mě zklamali a můj vztah s nimi kvůli tomu taky ztroskotal...

17 Ryu Ryu | 9. listopadu 2016 v 22:12 | Reagovat

No, u mě si děcka vždycky našly něco, kvůli čemu by do mě rily, ale nikdy to nebylo kvůli vejšce, i když se mi růst ve třinácti letech zasekl na 154 centimetrech :D Asi žiju v trochu odlišné společnosti. Každopádně děcka umí bejt krutá, umí si najít jedinou záminku, kvůli které by se ti mohly smát. Snad většina lidí tohle zažila, ať už to bylo kvůli výšce, křivým zubům nebo odlišným názorům.

18 vev vev | Web | 9. listopadu 2016 v 22:16 | Reagovat

Super článek, taky jsem malá, sice o trošku vyšší než ty, ale stejně... Já myslím, že jsi se zachovala dobře a ti, kdo tě mají rádi, tě budou mít rádi takovou, jaká jsi... Držím palce :)

19 Bezejména Bezejména | 10. listopadu 2016 v 0:30 | Reagovat

Taky mam trpaslíka přítelkyni, říkám jí leprikon. Je teda o něco větší než ty (164), ale zase já sem trochu nadprůměr u kluků (196), takže je to tak akorát na to, aby to bylo skvělý :) Vysokou holku bych ani nechtěl, přišlo by mi to už asi divný. Každej to má jinak :)

20 Aa'esha Aa'esha | 10. listopadu 2016 v 8:31 | Reagovat

Já mám 144 :D

21 veruce veruce | Web | 10. listopadu 2016 v 9:17 | Reagovat

Měřím jen o cenťák víc, ale kvůli výšce jsem naštěstí nikdy s vrstevníky problém neměla. Děti si vážně umí najít hodně "směšné" důvody k tomu, aby začali někoho ponižovat. Řekla bych, že útěk na jinou školu je to nejlepší, co může šikanovaný udělat.

22 Otavínka Otavínka | Web | 10. listopadu 2016 v 9:38 | Reagovat

Moc čtivý článek. Taky jsem měla drsné dětství i mládí ve škole kvůli výšce, ale proto, že jsem byla jiná, příliš vysoká. Ve dvanácti letech jsem měřila 182 cm. No, hrůza. A nebyl to jen problém malého města. Když jsem se vdala do velkého města, tak i moji spolupracovníci mající tzv. Napoleonský komplex mi dávali, co proto.

23 Circle Circle | Web | 10. listopadu 2016 v 9:41 | Reagovat

Kdekdo by řekl, že jsem na tom na základce byla dobře. Jenomže už nikomu nedošlo, že mít nejlepší kamarádky, které se k vám každý měsíc obrátí zády a roznáší všechna tajemství, která jste jim řekly, to je taky nanic. A já byla vždycky tak naivní, že jsem se s nimi pokaždé usmířila. Proto jsem neutekla na gympl, i když jsem měla možnost. Nechtěla jsem opustit kamarádky, které mě v šesté třídě odkoply jak smradlavej hadr a začaly o mně šířit tentokrát už nepravdivé věci. Domů jsem nechodila s brekem, ale se shrbenými zády, se sluchátky v uších a těšila se, až si zahraju Sims, napíšu si na blog, nebo až si přečtu knížku. Všechno, jenom ne čelit realitě, která tam byla.

Naši říkali úplně stejné věci "Nevšímej si toho." nebo "Řekni to učitelce." (která je tátova sestra). Když už jsem to nedávala a chtěla přejít na jinou školu, tak mmi bylo řečeno, že nikam nepůjdu, protože jakýkoliv šestiletý gympl je moc daleko (30 minut cesty vlakem). Naši podobné věci nikdy nezažili, proto jim nikdy nedošlo, kolik chyb v tomhle udělali.

Teď je mi 22 a nevěřím vůbec nikomu. O všech (včetně mého přítele, se kterým bydlím) si myslím, že si ze mě jen dělají srandu. Vysoká škola tím pádem šla stranou a v práci je to úplně nejhorší.

Co na tom všem ale bylo nejhorší? Že nikdy nikdo neměl věcný důvod, aby se mi smál. Bradavice ve 4. třídě možná, ale tam jsem spíš cítila zvědavost, než posmívání a nenávist. Takže doteď nevím, co je na mě v nepořádku a doteď mě to trápí.

Naprosto s tebou soucítím a je skvělé, že se najdou lidé, kteří se "slabších" zastávají. U mě to byl kudrnatý kluk a bohužel, má touha po nejlepší kamarádce mne zatáhla k holce, která mě neustále ponižovala, jen aby se cítila líp (každý den: "Proboha, co to máš na sobě?" "Nezpívej, vůbec to neumíš." ...).

Měj se ráda a tvá výška nechť je tvou předností.:)

24 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 10. listopadu 2016 v 10:11 | Reagovat

...a pozoruhodné na tom všem je, že se říká, že děti jsou nezkažené a tedy upřímné.
Prdlajs - děti dokážou být pěkně zákeřné a zlé. Zažila jsem to sice jen v první třídě a ne dlouho, ale zřejmě stačilo, když si to pamatuji.
Je to výchovou v rodině, ať si kdo chce co chce říká...někteří spratkové si prostě myslí, že mohou všechno.

25 Irmik Irmik | E-mail | Web | 10. listopadu 2016 v 10:40 | Reagovat

Já tedy měřím 149 cm, takže jsem na tom ještě o pár cm hůř jak ty, ale tohle jsem si naštěstí neprožila. I když mě má výška štve, nesnášela jsem to. Ale s postupem času si říkám, že je to lepší pro mě jako holku, než mít 2 metry :D a pak co je mylé to je milé ;) Hlavně, že vše dobře dopadlo (y) jen tak dál. Ať se daří :)

26 Nokturna Nokturna | E-mail | Web | 10. listopadu 2016 v 15:26 | Reagovat

Ahoj, šikanu znám až příliš dobře. Stejně tak pocit méněcennosti, problémy, které máš taky. Nicméně, všechno se dá napravit, pokud doopravdy chceš. Můžu ti pomoci se nasměrovat, čistě bezpodmínečně. Proto, že prostě chci. Tak se klidně ozvi.

27 Jaji Jaji | 10. listopadu 2016 v 17:12 | Reagovat

Chudáčku. Mám pocit, že se cejtím dost podobně jako ty, taky jsem byla šikanovaná. Koukala jsem na tvůj instagram a musím říct, že jsi doopravdy krásná a originální a speciální v dobrým slova smyslu a podle mě to je důvod proč tě šikanovali. Byli to asi nějaký ubožáci oproti tobě. Buď sama sebou a snaž se ve škole, snad to v životě dotáhneš daleko!!!

28 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 10. listopadu 2016 v 17:38 | Reagovat

Já jsem tak akorát, ale kvůli výšce jsem šikanovaná nebyla. Jsem podle společenských měřítek hezká, chytrá a uvědomělá, nakonec jsem byla ráda, že jsem základku přežila ve zdraví, nakonec mě to i postrčilo kupředu. Teď budu maturovat a přiznám se, že vše co se mi dělo na základce mi tak nějak začíná splývat. Třeba začne i  tobě...

29 kl kl | 10. listopadu 2016 v 17:40 | Reagovat

Šrámy na srdci navždy zůstanou, uhýbat z doteků a přestat plakat, když ti někdo bez dovolení na něco sáhne se časem zlepší. Nikdy se to úplně neztratí, ale postupem let to bude lepší, mám to totiž podobně :)
Mě taky nevyhovuje výška, je mi čtrnáct a měřím metr šedesát devět-sedmdesát. Snad už neporostu :D Na žirafu se lidi taky nedívají pěkně. Tak se drž :)

30 myfairfavourite myfairfavourite | E-mail | Web | 10. listopadu 2016 v 18:19 | Reagovat

Já jsem taky zažila ve třetí třídě šikanu, byla jsem sice vyšší než spolužáci, ale byla jsem silnější. V postavě. Přitom ve třídě byl jeden kluk, tlustší než já ale oni ho měli rádi, takže se mu nesmáli. Když se na ty roky (do 4. třídy mě a mou kamarádku šikanovali spolužáci-kluci) koukám zpětně, pořád a pořád si kladu otázku, proč se ze mě nestala anorektička. Jinak krásný článek, který mluví o tom, co se dělo a děje na nejen českých školách.

31 myfairfavourite myfairfavourite | E-mail | Web | 10. listopadu 2016 v 18:19 | Reagovat

Od konce 2. třídy

32 Lucy Chan<333 Lucy Chan<333 | Web | 10. listopadu 2016 v 18:36 | Reagovat

Si iba obyčajná chudera, taká malinká sa v tomto veľkom svete stratíš, ľudia ťa udupú, kresťanka, byť s veriaca, jak patetické, ľudia sú svine, moja, a v čom ti Boh pomôže ? Rozprávať so sebou samým (viesť monológ) môže človek aj doma, netreba ísť do kostola uctievať nejaký drevený kríž, kedy sa nahodí akože svätá atmosféra a farár si myslí, že jeho imaginárny kamarát je naozaj v tej miestnosti, a simsala grim, zrazu kuchárka prinesie oblátku - telo Kristovo, akože sa stal zázrak :DDD, vy - Kresťania ste úplne patetickí, najviac si dávate skákať na hlavu a ste strašne zraniteľní.
Väčšinou také kurvičky ako si ty, sa v živote neuplatnia, lebo si nevedia otvoriť hubu, proste ťa ľudia ostatní zašlapú, ani tvoja bezvýznamná viera ti nepomôže, ani tvoj imaginárny kamarát, that's all. :)

33 Devil Lunneamora┼ Devil Lunneamora┼ | Web | 10. listopadu 2016 v 18:53 | Reagovat

To znám :(

34 Torishia Torishia | Web | 10. listopadu 2016 v 20:24 | Reagovat

Je smutné ako sa všade rozkrikuje, že ako sa bráni šikane a že "u nás niečo také nie je!" Žiaľ, opak je pravdou -.-
Na druhej strane... nemyslím si, že to, že si bola sama sebou by bolo zlé, alebo podobne. Jednoducho, kto chce psa biť palicu si nájde a tu to tak bolo. Zbytočne budeš rozmýšľať prečo ty, nezmeníš to a dôvodov mohlo byť milión. Asi to vyznie kruto, ale treba sa s tým naučiť žiť a mať sa rada takú aká si. :)
Držím ti palce

35 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 10. listopadu 2016 v 22:22 | Reagovat

Inu, děcka si najdou důvod, když chtějí, to člověk ani nemusí být malý. Přeju, ať ti přítel brzy pomůže zase lidem věřit. :)

[32]: Tak doufám, že se aspoň cítíš líp, když sis na někom bezdůvodně vylila svoje mindráky.

36 Jane Jane | Web | 10. listopadu 2016 v 22:28 | Reagovat

Abych řekla pravdu, na základce jsem na tom byla podobně. Moje výška je 148 cm. Dneska už si z toho dělám srandu a snažím se z toho dělat přednost, ale šrámy se dosud úplně nezahojily a asi nikdy nezahojí.
Musím ale říct, že změna prostředí, jako u tebe gympl, dělá hodně. Držím ti pěsti v dalším životě :-)

37 Necroparanoia Necroparanoia | E-mail | Web | 10. listopadu 2016 v 22:48 | Reagovat

Já to měla naopak, základka byla docela fajn, ta pravá šikana přišla až na gymplu, tam kde bych to od "elity národa" nečekala. Ale všechno zlé je k něčemu dobré a každý, kdo byl šikanován je proti mnohému zocelený.

38 ilovenature ilovenature | E-mail | Web | 11. listopadu 2016 v 6:42 | Reagovat

Já jsem taky malá.

39 Clare Nováková Clare Nováková | 11. listopadu 2016 v 8:58 | Reagovat

Ahoj,muselo to být peklo co sis zažila ale si silná a nejsi jako ostatní jak to nikomu neříkají.Si jedinečná a ktomu sama sebou :D

40 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 11. listopadu 2016 v 9:44 | Reagovat

No jo, člověk musí začít sám šikanovat šikanátory :)
A jde to, ne, že ne...

41 Audrey. Audrey. | 11. listopadu 2016 v 9:57 | Reagovat

:(((
musíš srát na lidi. a posílat je do píče. a bude vše ok. :))

42 Kazimír Kraťas Kazimír Kraťas | Web | 11. listopadu 2016 v 20:53 | Reagovat

No vidíš. Tebe šikanovali kvůli výšce, mě zase kvůli délce. Máme to podobný.

43 Denkylia Denkylia | 11. listopadu 2016 v 22:19 | Reagovat

Dost mě potěšilo že v tom nejsem sama c: Taky mám 153 a už nerostu :D všichni se mi posmívali a vlastně i posmívají, ale naštěstí to nezašlo tak daleko jako u tebe :( prostě musíš pochopit že aby jsme měli dost IQ (na to abychom podle blbostí neodsuzovali lidi)museli ho někde ubrat že :D každopádně už ti přeju jen to dobré ^^

44 Kri-Kri Kri-Kri | Web | 12. listopadu 2016 v 11:09 | Reagovat

Smutné, ale hezké!!!

45 Slečna El Slečna El | 12. listopadu 2016 v 13:27 | Reagovat

Moje výška se už před pár lety zastavila na 159 centimetrech a musím se pochlubit, že jsem nikdy ve třídě nebyla nejmenší, vždy se našli tři chudinky, co na tom byli hůře :-). Každopádně bych řekla, že tohle je problém kolektivu. Třídy s dobrým kolektivem mají fajnové party a všichni si tak nějak rozumí (a na tuto třídu jsem, díky Bohu, narazila). Čistě hypoteticky bych řekla, že ona základní škola bude v nějakém větším městě, znám takové děti a ti spratci se s námi, maloměšťáky a vidláky, příliš nebavili :-). Na druhou stranu musím říct, že moje výška se mi líbí, protože já jsem mohla jít na taneční s kýmkoliv, zatímco moje o dvě hlavu vyšší kamarádka řešila problémy s výškou pořád :-). A co je malé, to je roztomilé, ne? :-).

46 Slečna El Slečna El | 12. listopadu 2016 v 13:27 | Reagovat

* byly hůře, omlouvám se za hrozný pravopis :D.

47 Blekking Blekking | Web | 12. listopadu 2016 v 15:32 | Reagovat

Spam :/

48 EE EE | 12. listopadu 2016 v 20:00 | Reagovat

No, takto. Šikanu som zažil a spoznal, že ľudia ju vykonávajúci boli tak sfanatizovaní v uvoľňovaní si napätia na iných, že aj keď som sa s nimi pobil, tak celé sa to rýchlo začínalo odznova... čiže chalani to asi ľahšie nemajú, aj tam je opakovanie. PS: Posledná veta predsa len prebúdza fantáziu, že v akom kontexte bola písaná *tchi*

49 Srandista Srandista | E-mail | 12. listopadu 2016 v 21:14 | Reagovat

Jsem na tom stejně.. Akorát mi začala o rok později.. A spíše kvůli náboženství..

50 Elizabeth Elizabeth | Web | 13. listopadu 2016 v 9:14 | Reagovat

Takisto som si dlhé roky prežila svoje. Som síce malá (152 centimetrov), ale svoje roky výsmechu som si vytrpela kvôli môjmu zrakovému problému. Bolo normálne, že na mňa každý deň niekto zakričal: "Ahoj, slepá!" Takže ťa viem úplne pochopiť...

51 Kika Kika | E-mail | Web | 13. listopadu 2016 v 12:52 | Reagovat

ja mam 160 a nesnáším ten pocit kdyz se cítím vysoká (treba segra ma asi 157, a to si vedle ni připadám jako obr). Naštěstí me nikdy nikdo kvuli výšce nesikanoval - to bych se na to divala jinak, vždycky jsem byla hrdá ze jsem nejmenší ve třídě (a pozdeji jsem vždycky chodila s nejvyššíma klukama :D)

52 Bori Bori | 13. listopadu 2016 v 17:35 | Reagovat

Ahoj, chtěla jsem ti říct, že tě moc obdivuju za to, co všechno si zvládla a vydržela. Chápu tě, mám podobný příběh. Jen s tím problémem, že ani na gymnáziu to nepřestalo. Pořád mám strach, že když se někdo směje nebo si z někým šeptá a pak propukají smíchu, že se baví na můj účet. Je pravda, že jsem k sobě nikdy nebyla upřímná, snažím se být taková jakou mě lidi chtějí, jenže na to prostě nemám. Působím proto zle, arogantně, naštvaně, protože mi to prostě nevychází a cítím, že i přes to že se snažím být taková jakou mě chtějí, mě nemají rádi. Jsem moc ráda, že si tenhle článek napsala Bori ;)

53 Dewii Dewii | 18. prosince 2016 v 22:58 | Reagovat

Krásné❤❤

54 A... A... | E-mail | 24. ledna 2017 v 16:29 | Reagovat

To je krásné...

Já sama jsem také škvrně (Ohoho, přidávám se k většině komentářů), ale nikdy jsem šikanou nechyběla. Znám mnoho lidí, kteří kvůli ní trpí, třeba moje nejlepší kamarádka. Nejdůležitější je zůstat taková, jaká jsi - přesně jak tvrdíš i ty. Všechno jednou dobře skončí, a pokud tomu tak není, ještě není konec 😁.

No, přeji pěkný den. Jdu si číst tvoji úžasnou tvorbu...☺

A.

55 Kiwi Kiwi | Web | 9. května 2017 v 11:40 | Reagovat

Jsem ráda, že ses s tím nakonec nějak popasovala a dostala se k pěknému konci (a dalšímu začátku, že jo).. :)

Nikdy moc nechápu, kde se už v tak malých dětech bere tolik krutosti. Já byla vždycky jedna z nejvyšších dokonce i mezi kluky, mnohem víc mě však vyčleňovala moje povaha. A ač si ze mě utahovali, naštěstí si nikdo nikdy na nic netroufl.

P. S. Líbí se mi tvůj blog a tvoje postoje, myslím, že taky zavítám na tvůj Wattpad. :) Měj se pěkně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama