Zkus to znovu [TT]

15. března 2016 v 15:20 | Katbar |  ...píše
Procházím polem. Je léto, slunce praží a klasy dozrávajícího obilí nabírají zlatou barvu. Obilí mě však ani v nejmenším nezajímá, spíše mě rozčiluje. Přede mnou se rozprostírá malebná vesnička, se spoustou malinkých obydlí, s malovanými omítkami a kulatými okénky. Mám ji jako na dlani. A přesně to je můj cíl.
Ochlazuje se. Začíná foukat slabý, ale stále se zvětšující větřík, který si pohrává s mými vlasy, až mi poletují kolem hlavy. Přetahuji si přes hlavu kapuci, abych zahalila svou tvář, splynula s prostředím a unikla přílišné pozornosti. Vítr zesílil natolik, že už povlává i lem mého roucha, spadajícího skoro až na zem.
Pomalu, ale jistě se přibližuji k vesnici.


Už potkávám prvních pár stavení. Na návsi si hrají děti. Když mě však spatří, naháním hrůzu, holčičky začínají plakat a chlapečci utíkat. To mi na popraskaných rtech vykouzlí široký úsměv plný zadostiučinění. Odvážnější, starší dívky se odvracejí a klopí oči, chlapci se po mě snaží házet kameny. Probodnu je zlostným pohledem, všechno hrdinství se z nich vypaří, jak pára nad hrncem a také utíkají.
Rozhlížím se kolem sebe a vybírám si jedno obydlí. Pěkné, s malovanými okenicemi, květinami za okny. Roztomilé. Nakukuji oknem dovnitř. U plotny stojí žena a pravděpodobně vaří oběd, pro manžela, který má každou chvíli přijít z roboty. Skvělé. Oknem vskakuji do světnice a přikradu se k ženě ze zadu. Položím jí studenou ruku na rameno a chraptivým hlasem ji podravím. ,,Zdravím, má drahá..." Polekaně se chytá za srdce a otáčí se ke mě tváří. V tu ránu bledne na smrtelný odstín, na čele jí vyskáčou krůpěje potu a v očích se jí zrcadlí strach. ,,Co po mě chceš..." vydechne. Slastně se pousměji, i když vím, že přes kapuci mi do tváře nevidí, ,,Nedělejte hloupou." napomenu ji. ,,Přišla jsem si pro váš život..." Matka spadne na kolena, plakajíc a prosíc mě. ,,Nemohu ti dát svůj život, mám manžela a tři děti, co ti si beze mne počnou?" ,,Nebojte se, má milá. I na ně dojde." Pomalu jsem si stáhla kapuci, jejíž stín znemožňoval výhled do mé tváře a hluboce jsem se zadívala matce do očí. V tu chvíli padla jako podťatá...
Někdy se měním na stříbrné rybičky, abych nalákala do vody malé chlapce. Někdy se měním v nádherné dívky, abych nalákala do lesů staré blázny. Mám mnoho podob. Jedno je ale jisté. Neutečeš mi. Ale můžeš to zkusit v dalším životě...
Jsem smrt.



[Téma týdne - Zkus to znovu]
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Tak co, jaké je vaše oblíbené nadpřirozené stvoření?

Vlkodlak
Upír
Víla
Čaroděj/ka
Duch

Komentáře

1 A. A. | 10. listopadu 2016 v 19:31 | Reagovat

Nejsi na úplně špatné cestě, ale sálodlouhý popis na začátku je dost unylý; pokud bych si vybírala z více náhledů textů, rozhodně bych po tomhle nesáhla. Začátek musí zaujmout, být úderný, musí přitáhnout čtenářovy oči a už je nepustit. Tady z toho přímo kape snaha vykouzlit jakýsi takýsi popis malebné vesničky. O to horší, že stylizace připomíná Erbenovu Polednici, nejdřív jsem myslela, že píšeš přímo o ní - zvlášť to křičí u "přijde z roboty". Máš přece svoji smrt, tak si ji hýčkej dle svého. Erben je úplně jiná liga a pokud chceš na něho psát nějakou variaci, musíš už umět. Pro začátečníky to rozhodně není.

Dobré je psát přímou řeč na nový řádek, je to přehlednější a v rozhovorech se čtenář neztrácí.

Trojtečky nejsou zlo, přestože se na ně hodně upozorňuje, ale musí se umět používat. Zbytečně je cpeš do přímé řeči: ,,Co po mě chceš," vydechne. - by vypadalo líp. A - ,,Nedělejte hloupou." napomenu ji. - se píše s čárkou po hloupou (hloupou," napomenu) to je důležité si nastudovat, pokud chceš psát víc.

Je škoda, žes to nejlepší ukázala až na samém konci, poslední odstavec o třech řádcích je z celého textu nejvíc nápaditý (a o poslední větě kurzívou nemluvím, tu jsem bohužel čekala a velké poznání nepřišlo). Jen pozor na opakování slov; pokud jde o zamýšlené zdůraznění či zvolenou uměleckou formu, tak v pořádku, tady je však vidět jen autorova nepozornost. Viz: "Mám mnoho podob. Jedno je ale jisté. Neutečeš mi. Ale můžeš to zkusit v dalším životě..." - Opakuješ "ale". Přitom by poslední věta šla přepsat např. na: "Můžeš to však/ovšem zkusit v dalším životě." Nebo: "Můžeš se o to pokusit v dalším životě." A jiné varianty. Čeština je krásný jazyk, jen je třeba si s ní vyhrát.

Jinak námět nebyl na zadané téma týdne špatný, jen to zpracování bohužel pokulhává, je třeba vymyslet něco víc originálního.
A.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama