Werewolf Girl

11. února 2016 v 20:43 | Katbar |  ...píše
Pomalu jsem se šinula lidupráznou ulicí. Nikdo nikdo, jen kapky jemného, listopadového mrholení smáčely vše, co bylo v jejich dosahu. Otřásla jsem se, když mi pár vodních kapek proniklo za límec u mikiny a přetáhla jsem si přes hlavu kapuci. Vítr si jemně pohrával s mými vlasy a já si užívala ten pocit svobody, který mi vítr dával. Pomalým tempem jsem se došourala k parčíku. To, co jsem ale usylšela z jeho hlubin mě vyděsilo. Uslyšela jsem totiž dětský pláč. Nedalo mi to a vydala jsem se za ním.


Prodírala jsem se houštinami a spadanými větvemi, až jsem v jednu chvíli měla pocit, že jsem se ztratila, z omylu mě však vyvedlo ostré, bílé světlo. Za jedním ze stař vyhlížejících stromů jsem spatřila malou holčičku, tak sedm jí mohlo být. Měla dva blonďaté culíčky a potrhané, růžové šatičky, které vypadaly, jakoby byly potřísněny krví. Podivila jsem se nad tím, že jí není zima. Seděla zády opřená o strom a plakala. Srdce "drsný holky" ve mě v ten moment roztálo a já si klekla vedle ní do mechu. ,,Ahoj!" pozdravila jsem jí, načež sebou maličká polekaně trhla. ,,Neboj se, neublížím ti..." konejšila jsem ji. ,,Copak tady děláš, stalo se ti něco?" Snažila jsem se být milá, ale na holčičce bylo vidět, že se mě dost bojí. Abych pravdu řekla, být v její kůži, asi se taky bála. Kdo by se nebál devatenáctiletý holky s černou kapucí, která se k tobě přikrade v temným lesíku a ptá se tě, co ti je. Holčička jen poulila oči. Když jsem se do těch očí podívala, málem jsem zalapala po dechu. Její oči byly jasně žluté. Snažila jsem se na ní moc nezírat, abych na ni nepůsobila jako moc velký blázen, ale vůbec se mi to nedařilo. ,,Já jsem Linda," představila jsem se po chvíli trapného ticha. ,,Já jsem Wolfi..." špitla. Pousmála jsem se. Zajímavé jméno. ,,A copak se ti stalo, Wolfi?" zeptala jsem se podruhé. Malá vzlykla a přitáhla si kolena k bradě. ,,Maminka mě tu nechala!" Málem se mi zastavilo srdce. ,,Máma tě tu nechala?" optala jsem se ještě jednou pro případ, že bych se přeslechla. Nic neřekla, jen přikývla. ,,Kolik je ti let, maličká?" vyptávala jsem se dál. ,,Sedm..." zašeptala a po tváři jí steklo několil slz. ,,Budeš moje nová máma?" Překvapeně jsem zalapala po dechu. ,,No...já nevím..." blekotala jsem zděšeně a zároveň možná trochu polichoceně. ,,Odvedu tě k nám domů a uvidíme, co se dá dělat, dobře?"

,,Ahoj mami, ahoj Kyo!" houkla jsem do chodby, když se mi i s Wolfi konečně podařilo dorazit domů. ,,Ahoj Lindo," Oplatila mi pozdrav Kyo, moje mladší sestra. Vlastně ne mladší. Ale jo, mladší. Jsme totiž dvojčata. A já jsem o čtyři minuty starší, než ona. Haha. Celkem fajn, jestli chcete slyšet můj názor.
,,A hele, kdopak to je?" usmála se Kyo a pohled stočila k návštěvníkovi. Povzdechla jsem si. ,,Tohle je Wolfi...a má takový malý problém,",,Wolfi?" podivila se moje sestra. ,,Její máma je hippiesačka?" ,,Její mámu do toho radši netahej, ano? Evidentně ji matka nechala v lese samotnou a našla jsem ji až já. Vypadá, jak kdyby byla v lese už několik dní." Viděla jsem, jak Kyin úsměv zamrznul. ,,Proboha, to snad nemyslíš vážně...Musíme s tím něco dělat, ne?" ,,No nepovídej!" odpověděla jsem jí uštěpačně. ,,Ale to "něco" budeme dělat až ráno. Obě dvě jsme strašně unavený a potřebujeme si odpočinout." Kyo přikývla. ,,Máma už spí, tak buďte potichu, ale jinak máte celý dům jen a jen pro sebe. Tak hodně štěstí, já jdu taky spát," Oplatila jsem jí kývnutí. Namátkou jsem zašmatrala v kapse a narazila na cosi tvrdého. Vytáhla jsem to z kapsy. Lízátko. Mrkla jsem se Wolfi. ,,Chceš?"

Wolfi hopsla na náhradní matraci přistrčené k mé posteli. Navlékla jsem jí do jednoho ze svých starých triček, které jí bylo tak velké, že na ní vypadalo jako noční košile a do ruky jsem jí vtiskla plyšového medvídka. Vypadala neuvěřitelně roztomile. Sama pro sebe jsem se musel usmát. ,,Wolfi, je čas jít do postele!" Chvíli na mě zmateně koukala, ale nakonec si zalezla pod deku a dělala, že spí. Chtěla jsem tuhle hru hrát s ní a tak jsem si taky vlezla do postele. V mžiku už jsem spala jako dřevo.

Probudila jsem se s trhnutím. To, co mě probudilo byla snad jedna z nějděsivějších věcí, jakou si dokážete představit. Probudil mě totiž křik. Ženský křik. Důvěrně známý ženský křik. Křik mé sestry. Rychlostí blesku jsem vyletěla z postele a na chvíli jsem zaváhala, než jsem seběhla ze schodů. Rozhlédla jsem se a pohled mi padl na něco, z čeho jsem málem dostala infarkt. Na sněhobílé zdi byly rudé obtisky dvou, jakoby vlčích tlapek. Neprodleně jsem se vřítila do dveří sestřina pokoje, který má hned naproti schodům. Z pohledu, který se mi naskytnul se mi málem obrátil žaludek. Na podlaze, ve stále se rozšiřující krvavé kaluži leželo na cáry roztrhané Kyino tělo. V koutě pokoje se krčilo jakési stvoření. Chtěla jsem něco dělat, ale nemohla jsem. Strach a panika mě doslova přimrazily na místo. Jen jsem tam stála, přerývavě oddechovala a zírala do očí toho tvora, který se ke mě pomalu přibližoval. Až teď jsem si všimla, že se pohybuje na čtyřech tlapkách s nebezpečně dlouhými a ostrými drápy. Z mrtvolné otupělosti, která se mi mohla stát osudnou mě vytrhla až máma, když se objevila ve dveřích. ,,Co se tu to děje?" podivila se. Pravděpodobně si ještě nevšimla Kyina těla, jelikož jsem jí zacláněla ve výhledu. Zvíře na chvilku zaváhalo a přestalo cenit zuby, ve vteřině se však vrhlo na mámu. Během několika dalších vteřin ji doslova a do písmene rotrhalo na kusy, ani se nevzmohla na sebemenší odpor. Cítila jsem, jak se mi do očí hrnou horké, štiplavé slzy. Kyo i mamka...obě byly mrtvé. Poslední zbytky zdravého rozumu na mě křičeli, abych utekla. Jenže...já už jsem ani utíkat nechtěla. Zlomená jsem klesla na kolena a boj vzdala. To poslední, co jsem však před zasvištěním ostrých drápů uviděla...byly žluté oči. Oči té holčičky, kterou jsem jen před několika málo hodinami našla v lese.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Tak co, jaké je vaše oblíbené nadpřirozené stvoření?

Vlkodlak
Upír
Víla
Čaroděj/ka
Duch

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama